Martin sice na svém bělouškovi nepřijel, ale Petrohrad nám to vynahradil svou sněhobílou výstavou.
Naši studenti měli možnost podívat se na čisté práce naší čaroruké Marušky Pyrchalové. Petrohrad zněžněl křehkými výšivkami a zaplnil se otázkami – jak je to možné, jak se to dělá, trvá-li to rok či měsíc a bolí-li od toho víc ruce nebo oči.
V půli měsíce slavnostní vernisáž ozdobila svým andělským hlasem Maruška Křenková a další Marie, tentokrát Krupová, ji vlídně uvedla. Byl to podvečer tří Marií. Teď ale patří dny a pozornost té, jejíž prsty umí tančit po plátně a vyšít šperk…nebo třeba pohádku.
P.S.: Pokud někdo pociťuje potřebu spočinout okem na kráse, bílo ve výstavní síni bude konkurovat vločkám ještě pár týdnů.
S. Bludná
