V pátek 7. listopadu se obě třídy devátého ročníku spolu s pány učiteli Tomášem Randýskem a Markem Miklem vydaly na exkurzi! Po krátké cestě autobusem jsme nejdříve poznali krásu přírodního jezera ve Velkých Karlovicích, vytvořeného sesuvem půdy. Ryby tam sice nežijí, ale ten, kdo tam žije, je jezerní příšera „Jezernice“. Tu jsme ovšem nepotkali, naštěstí.

Později jsme zavítali až na Slovensko! Zde jsme se vypravili prohlédnout si přírodní úkaz, a tím byl ropný pramen Korňa. S touto ropou oba učitelé zkoušeli i pokusy. A co jsme jimi zjistili? Ropa nezačne jen tak hořet! Ale když namočíme knot petrolejové lampy do ropy a zapálíme ho sirkami, normálně hoří a hoření je také doprovázeno tmavým kouřem. Pan učitel Mikl, jako náš chemikář, nám prozradil, že bublinky ukazující se na hladině ropy jsou znaky plynu metanu. Tak dost chemie a jedeme dál…

Třetí zastávkou naší exkurze byla velká přehrada Morávka. Tato přehrada produkuje pitnou vodu a „rozdává“ ji také do okolních vesnic. Nejprve nám náš průvodce o přehradě něco pověděl – jak a kdy vznikla apod. Poté jsme už vybudovaným tunýlkem došli na samé dno Morávky, to je cca 25 metrů pod povrchem. Viděli jsme i tamější turbíny podílející se na procesu čištění a vůbec cestu, kterou se voda vydává.

Čtvrtým a zároveň posledním místem tohoto dne byl závod HYUNDAI v Nošovicích! Tady jsme podrobně poznali výrobu osobních aut Hyundai a celý areál, jenž byl moc velký. Nemuseli jsme ho procházet pěšky, ale jeli jsme vláčkem a dostali i sluchátka, kterými jsme poslouchali pana průvodce. Byla to taková moderní cesta jak poznat strojírenský průmysl. Tamější roboti se docela dost podíleli na výrobě a musím říct, že byli úžasní! Takoví rychlí, pečliví, přesní a ohební. Za 1 minutu se zde vyrobí 1 auto a za 1 hodinu 60 aut! Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Dnes jsme se o tom přesvědčili na vlastní oči, sice jsme je měli schované pod zapůjčenými brýlemi pro bezpečnost, to je ale vedlejší.

Exkurze byla podle mě velice zajímavá, naučná a počasí také nebylo nejhorší. Zážitků máme opět spoustu, respektive máme na co vzpomínat.

Za nás všechny bych chtěla mockrát poděkovat jak panu Randýskovi jako vedoucímu exkurze, tak i panu Miklovi za doprovod a fotozáznam celé akce.

Michaela Majerová, 9. B