Matěj Řehák – Lukáš Říha: přes příkopy k titulu

Valašská posádka Řehák – Říha letos startovala v rámci sprintrally se žlutou Hondou Civic TypeR. I přes menší výlety mimo trať si Matěj s Lukášem dojeli pro titul mistra ve třídě 8. Pro rožnovsko – zuberskou dvojici, která se ve sprintech pohybuje prvním rokem je to výborný výsledek.

Letos jste startovali na devíti závodech a devět jste jich také dokončili…

Lukáš: „Devět dokončených závodů jsme vůbec nečekali. Auto se stavilo v neskutečném časovém presu, po večerech a s minimem zkušeností. Navíc našemu šéf mechanikovi Jakubovi Holčákovi je teprve 23 a společně jsme dokázali postavit auto, které nás pokaždé dovezlo do cíle.“
Matěj: „Je to neskutečné a vůbec jsem to nečekal. Hlavně z důvodu, kolikrát jsme byli za sezónu venku, kdy nás diváci tahali zpátky na cestu. Do toho problémy s převodovkou v druhé polovině sezony, ale i přesto jsme vždy dojeli až na cílovou rampu. Náš hlavní původní cíl bylo dojíždět závody. To co jsme si nedokázali ani představit, se nakonec povedlo. V každém závodě jsme se strašně moc přiučili novým věcem.“

Jak hodnotíte sezonu jako celkově?

Matěj: „Letošní sezonu musím hodnotit velice kladně. Na začátku sezóny jsme si říkali, že by bylo hezké se umístit na bedně, ale nevěděli jsme, jak pojedeme. Bez jakýchkoli zkušeností a znalostí soupeřů se vše odhaduje špatně. Jen jsme věděli, že honda je ve třídě 8 konkurenceschopná. Ale na druhou stranu naše auto není úplně top. Víme, že i teď jsou rezervy a auto se dá ještě zrychlit a hlavně my se máme pořád čemu učit.“
Lukáš: „Sezonu hodnotím jednoznačné jako úspěch. Byla náročná, jelo se na sněhu nebo hodně za mokra a deště, což pro nás jako nováčky bylo o hodně složité. Když jsme šli do třídy 8 věděli jsme, že patří mezi třídy s početným startovním polem, ale nenapadlo nás, že na každém závodě bude cca 10 kvalitních soupeřů, za což jsme rádi. S naším rozpočtem a zkušenostmi jsme si nekladli žádné velké cíle. Hlavní bylo dokončovat soutěže a sbírat zkušenosti. O útoku na titul jsme ani v nejmenším nepřemýšleli.“

Kdy vám bylo nejhůř?

Lukáš: „Mě osobně bylo nejhůř na Vsetíně a to přesně v poslední zatáčce RZ1. Po výletu ven ve stopce nám řekli, že teče voda z auta. Já už jsem měl černé myšlenky, že lehké sklouznutí do příkopy odnesl chladič, ale naštěstí to byla jen prasklá nádobka ostřikovače. V tu chvíli jsem myslel, že pro nás závod skončil, za stopkou jsme dali auto do kupy a časovku před další rychlostkou jsem stihl jen tak tak.“
Matěj: „Vsetín byl šílený, ale asi bych to nehodnotil jako úplně největší zlo. Titul jsme měli už jistý, takže by bylo spíše zklamání, kdybychom nedojeli doma. Pro mě byly větší dramata všechny předchozí výlety, kdy díky našim chybičkám a nezkušenostem jsme se dostali ven. Kolikrát to bylo jen díky divákům, že jsme mohli pokračovat. Vždycky mě udivovalo, že skáčeme po příkopech a přitom jsme pokaždé dotáhli Hondu až do cíle.“

oslava řiha

Absolvovali jste první sezonu ve sprintrally, který závod vám nejvíce přirostl k srdci?

Matěj: „Těžko říct, každý závod byl jiný a každý měl něco do sebe. Mě nejvíce v paměti utkvěly Krkonoše. Jeli jsme na suchých pneumatikách a z ničeho nic obrovský déšť. Přesto jsem držel dost vysoké tempo a jeli jsme opravdu rychle, ale v jedné zatáčce to nevyšlo, vyletěli jsme ven. Naštěstí jsme našli cestu zpátky. Po dojetí RZ a hektickém servisu mě tato krize nabudila a jelo se mi opravdu dobře. Právě Rally Krkonoše bych označil za nejemotivnější a nejšílenější závod, který pro nás znamenal první vítězství ve třídě.“
Lukáš: „Mě se hodně líbil Kostelec. Vyšlo pěkné počasí a pořadatelé nachystali krásné rychlostky. Moc se mi také líbil Vsetín. I když ty rychlostní zkoušky známe, tak bych Vsetín hodnotil jako nejlepší, ačkoliv nám pořadatelé moc nevěřili a dali nám vysoké startovní číslo.“

A naopak soutěž, na kterou by jste zapomněli?


Lukáš: „Třeba Vrchovina byla peklo, jak psychické, tak i veliké učení. Mě se třeba osobně moc nelíbily Jeseníky, ale i zde se najdou světlé momenty. Pačejov byl těžký, hodně na rozpis. Zde jsem při čtení udělal několik chyb, takže na ty bych asi nejraději zapomněl.“

Co příští rok?

Matěj: „Z finančních důvodů v tuto chvíli nepomýšlíme, že bychom mohli změnit techniku. Auto je moje, takže sedneme do toho stejného. Akorát bychom chtěli hondu trochu vylepšit, ať je v lepším stavu a po letošních zkušenostech má pár úprav ulehčujících nepříjemné situace, ke kterým na závodech dochází. Primárně zůstaneme u sprintů, jelikož je to jednodušší z časového, ale hlavně také finančního hlediska. Ale zároveň nevylučujeme, že do seznamu soutěží nepřidáme start na nějakém velkém závodě nebo v cizině. Hodně bojujeme s rozpisem, potřebovali bychom se do příští sezóny zaměřit na jeho zlepšení, abychom jsme si s ním byli jisti a mohli tím pádem zrychlit.“

Poděkování…

„Největší poděkování patří společnosti Solartec, bez které bychom se na tratě rally nikdy nepodívali a dnes bychom nebyli mistři. Obrovské díky patří klukům z L&J – šéfmechanik Jakub Holčák, David Holčák, Marek Krupa, Honza Macháček a Luděk Škrobák. Ti s námi zažili mnoho a hlavně nám dokázali postavit a udržovat auto v kondici, schopné dojíždět na stupních vítězů. Co se týče vozu, tak bychom také rádi poděkovali Danovi Trnkovi (Typer.cz) za jeho zkušenosti, znalosti a dodání potřebných dílů. Na závěr chceme poděkovat našim přítelkyním, že to s námi zvládají, zbytku rodiny a všem fanouškům, kteří nás v závodech podporují.“

Autor: Barbora Vebrová

https://www.facebook.com/SolartecRacing?fref=ts


Foto: Dalibor Rafaj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>